Nadace Neuron podporuje a oceňuje excelentní vědce a vědkyně. Financuje výzkumy v terénu, významně přispívá k propojování elit a zvyšuje povědomí o vědecké práci. Zvídavost a schopnost zvolit cestu, která je zcela originální – to jsou rysy top vědců v České republice. Jaké je poslání této nadace? Co lze doporučit mladým lidem, kteří si nejsou jistí svou cestou a jakou roli mají ve vědě ženy? To se dočtete v rozhovoru se spoluzakladatelkou a CEO Nadace Neuron Monikou Vondrákovou.
Co vás přimělo založit nadaci Neuron?
Krátce po revoluci jsem hodně cestovala a v cizině si poprvé uvědomila, jak důležité postavení tam mají vzdělaní lidé. Fascinovalo mě, jak moc se země opírá o jejich know-how. V kontrastu s tím jsem viděla, jak se u nás během ekonomických krizí škrtaly prostředky na vědu a výzkum, jako by na nich nezáleželo. V té době se ke mně dostal příběh architekta Hlávky, prvního českého mecenáše vědy a umění. Říkal, že společnost může růst jen tehdy, když podporuje vědu a umění. Inspiroval mě natolik, že jsem začala přemýšlet o tom, jak vědcům u nás pomoci, aby v České republice zůstávali a měli lepší podmínky pro svoji práci. Nejjednodušší cestou bylo založit nadační fond. A tak vznikl Neuron. Záhy jsem si uvědomila ještě jednu věc: vědci často neumí veřejnosti srozumitelně představit, co dělají. A právě to je ta bariéra, kterou je třeba zbourat.
Jak byste popsala hlavní poslání Neuronu?
Naším hlavním posláním je zvyšovat prestiž vědců v České republice. Děláme to tak, že propojujeme špičkové vědce s mecenáši a lidmi z byznysu. Tyto světy nemohou fungovat jeden bez druhého – věda potřebuje podporu a byznys zase nové myšlenky a inovace. Neuron stojí na moderním mecenášství a na budování mostů mezi oběma komunitami, které se skvěle doplňují.
Co vás na spolupráci s vědci a jejich projekty baví nejvíce?
Nejvíc mě baví právě to propojení dvou světů. Sama nejsem vědkyně, přišla jsem z byznysového prostředí, ale vědecký svět mě už od mládí fascinuje. Původně jsem měla obavu, zda si porozumíme, ale spolupráce mě obohatila víc, než jsem čekala. Na spolupráci s vědci si cením jejich zvídavosti, schopnosti vidět problém z různých úhlů pohledu. Obdivuji jejich zapálení pro věc. Neuron je navíc multidisciplinární – pokrýváme sedm oborů, takže se na jeden problém často díváme společně s experty z úplně odlišných disciplín. To je nesmírně inspirativní a osvěžující.
Neuron podporuje také expedice, vědecké mise v terénu. Co pro vás takové expedice znamenají a jak doufáte, že ovlivní vědeckou komunitu a veřejnost?
Důvodem, proč jsme se rozhodli podporovat badatele i v terénu, je ten, že se ukázalo, že mnohým vědcům chyběli finance na vycestování, a tím pádem si v terénu nemohli ověřit vědecké poznání. Často se také setkáváme s tím, že když dostane vědec nějaký grant a specifický čas, kdy musí být jeho mise splněna, zůstává ten čas strávený v cizině ve výsledku nevyužitý – například když stráví čas v zemi, musí tam odjet, jinak by peníze nedostal, i když je období dešťů a nic se nevybádá. V Neuronu k těmto záležitostem přistupujeme racionálněji a bez zbytečné byrokracie. Expedice přinášejí hmatatelné výsledky a současně mají potenciál nadchnout veřejnost. Například minulý rok se díky naší nadaci podařilo na pomezí Řecka a Albánie objevit největší geotermální jezero, které bylo symbolicky pojmenováno Neuron. Expedic je spoustu, a věda se díky nim opravdu posouvá dopředu.
Kdo jsou laureáti Cen Neuron?
Máme v zásadě dvě kategorie. Tou první je Cena Neuron pro nadějné vědce do zhruba 35 let, která má hodnotu půl milionu korun a udělovat se může v celkem sedmi oborech. A poté hlavní Cena Neuron, ta dosahuje výše milionu a půl. A zároveň od nového roku chystáme i cenu pro talentované mladé vědce.
Jaký je proces jejich vybírání?
Každý rok otevíráme nominace, které podávají například ředitelé vědeckých ústavů. Laureáty vybírá vědecká rada složená z předních českých vědců i osobností byznysu.
Jaké vlastnosti a dovednosti mají top vědci?
Nejdůležitější jsou vytrvalost a zvídavost. Věda je plná vzletů a pádů, a člověk se nesmí vzdát při prvních neúspěších. K tomu patří i pokora. Vědci většinou nepracují primárně proto, aby zbohatli, ale aby vyřešili problém, který je přesahuje. To je na tom to krásné. Ve vědě, ostatně jako v jiných oborech, je velká konkurence. Je potřeba držet se myšlenky, jít do hloubky a nenechat se rozptýlit. S rychlostí dnešní doby je to těžší než kdy dřív.
Jakou vizi máte pro českou vědu v dlouhodobém horizontu? Kde byste chtěla vidět ČR třeba za 10 nebo 20 let?
Základ všeho je jasná vize a strategie. Ať už budujete značku nebo stát, musíte vědět, na jakých hodnotách stojí. To samé platí i pro vědu. Česko má obrovský potenciál zejména v technických oborech. Máme silné zázemí ve 3D tisku, jsme dobří v AI. Ale musíme tomu přizpůsobit vzdělávání, podporovat matematiku, logiku, kritické myšlení. Co považuji za problém, je roztříštěnost a snaha udržovat příliš mnoho oborů. Když máte moc institucí, rozmělní se finance a pak si nemůžete dovolit ty nejlepší odborníky. Potřebujeme více usilovat o to být skutečně dobří, ne průměrní.
Co dnes mladým na poli vědy nejvíce chybí a co by je k ní mohlo přitáhnout?
Hlavně kontakt s opravdovou vědou. Mnozí ji vnímají jako nudnou teorii, protože se o ní málo mluví. A to je škoda – věda je pestrá, dobrodružná a rozhodně není jen pro „šprty“. Někteří vynikající vědci byli na střední klidně trojkaři. Mladým chybí praxe, možnost si věci osahat. Když něco zůstane jen v učebnici, těžko se pro to lze nadchnout. A obecně si myslím, že v Česku pořád bojujeme s tím, že věda nemá tak vysokou společenskou prestiž, jakou by si zasloužila.
Je něco, co byste vzkázala mladým lidem, kteří teprve hledají svou cestu?
Aby se nebáli zkoušet. Existuje mnoho vědeckých táborů či workshopů, kde si mohou vyzkoušet fyziku, chemii nebo jiné obory v praxi. Tam často zjistí, jestli je věda přitahuje. Doporučila bych také sledovat Neuron – připravujeme kampaň zaměřenou na mladé lidi a na to, jak krásná a rozmanitá věda je. Dokonce nabídneme možnost strávit den s vědcem, což může být pro mnoho studentů rozhodující zkušenost.
Kamdu pořádá workshop zaměřený na ženy ve vědě. Jak ženy v Česku obohacují vědu?
Ženy mají ve vědě nezastupitelnou roli. Přinášejí jiný způsob uvažování, jiný typ sběru a vyhodnocování informací – a právě kombinace mužských a ženských přístupů posouvá vědu dál.
Setkala jsem se s mnoha inspirativními vědkyněmi. Například letošní laureátkou hlavní Ceny Neuron bude sedmdesátiletá žena, která stále aktivně pracuje, učí jógu a má neuvěřitelnou disciplínu – vstává každé ráno ve 4 hodiny, aby vše stihla. Nebo Martina Benešová, která vystudovala jadernou fyziku, VŠCHT a vyvinula lék na rakovinu prostaty. Pracuje i o víkendu a její nasazení pro vědu je enormní. To jsou obrovské příběhy dřiny a odhodlání.
Proč je potřeba vědu otevírat více ženám?
Věřím, že příležitosti jsou dnes v zásadě rovné. Rozhodující je spíš to, jak moc je daný obor náročný a kam se žena rozhodne investovat svou energii – vědeckému nasazení nebo hledat kompromis mezi vědou a rodinou, to je zcela legitimní. Ale čím více žen bude mít možnost vědu zkusit a zjistit, zda je to jejich cesta, tím rozmanitější a silnější naše vědecká komunita bude.
Více o nadaci Neuron se dozvíš zde.
